Naše duše s námi mluví prostřednictvím tělesných symptomů. Principy psychosomatické medicíny jsou dobře popsány a skutečně platí, v gynekologii možná více než v jiných oblastech medicíny. Konvenčncí medicína si je sice vědoma psychosomatických souvislostí, ale přesto v běžné praxi mají gynekologové sklon vysvětlovat si potíže pacientky zevními vlivy. Kvasinkové infekce z bazénů a rybníků, zánět močových cest z prochalzení, poruchy menstruace související s hormonální poruchou (ale co způsobilo hormonální poruchu?), potíže s přechodem způsobené nedostatkem hormonů, neplodnost jako důsledek různých fyzických příčin, rakovina z mutace DNA (ale co způsobí mutaci DNA?), myomy jsou dědičné atd. Pokud se ptáme po příčinách ženských nemocí, často dostáváme takovéto odpovědi.

Je tomu však skutečně tak? Slouží tento koncept zdraví pacientky? Pomůže jí předejít opakování stejné nemoci nebo ji ochránit před jinou nemocí? A pomáhá tento koncept jejímu lékaři k lepší volbě léčby? Nebo je to naopak past pro pacientku i gynekologa? Co když vás kvasinky obtěžují každý měsíc? Je možné stále dokola užívat antimykotika? Nechcete obětovat svou dělohu ani užívat hormony, ale současně nechcete tolerovat každoměsíční desetidenní silné krvácení? Nechcete mít cysty v prsou i na vaječnících, ale váš gynekolog vám nenabízí pro vás přijatelný způsob léčby? Nemůžete otěhotnět, ale nechcete podstoupit umělé oplodnění se vším, co k tomu patří? Co když máte prekancerózu na čípku, ale nechcete operaci? Co když máte recidivu rakoviny a váš lékař vás už nedokáže léčit?

Nemoc jako zpráva

Zkusme si představit, že každý tělesný příznak nebo nemoc mají příčinu i účel. Že nám vlastně slouží, že je to „blikající kontrolka“, ukazující přímo a jednoznačně na skutečný problém, který máme ve svém životě. „Ženské“ nemoci jsou psychosomaticky „polopatické“. V málokteré části těla se duševní problémy tak čitelně manifestují. Měly bychom být vděčny za to, že naše duše o nás pečuje a stará se, abychom nezanedbávaly své skutečné ženství a pěstovaly ho. Naše tělo velmi názorně ukazuje, kde máme skutečný problém.

Velká četnost gynekologických problémů dnešních žen v civilizovaných zemích ukazuje, že v této oblasti něco zásadního není v pořádku. Kdykoli má žena „ženský“ problém, zejména chronický, měla by si ve vlastním zájmu položit pár otázek. Je možné, že ji odpověď nenapadne hned, protože vykládat vlastní symptomy není snadné. Existují knihy, které obsahují seznam nemocí i návod k výkladu (např. Rüdiger Dahlke: Nemoc jako řeč ženské duše, Louise Hay: Miluj svůj život, Valerij Sinělnikov: Dohoda s nemocí). I když vám odpovědi nebudou dávat smysl, neodmítejte je. Nechte je pracovat ve vašem podvědomí, požádejte o znamení a vedení a dříve nebo později jejich smysl objevíte.

Nesnažte se rychle zbavit příznaků nemoci, aby vám nerušily zaběhlý způsob života a plány, z dlouhodobého hlediska to nefunguje. Je-li ovšem tento přístup jediný, kterého jste schopna, běžte ke gynekologovi a přijměte jeho léčbu. K pochopení symboliky nemoci je třeba dospět, vrací všechnu odpovědnost zpět k pacientce. Už nebude možné se vymlouvat na geny, osud či okolnosti. Vaše matka možná měla myom stejně jako vy, ale příčinou nejsou stejné geny, jde o to, že jste zdědila shodný způsob zacházení s emocemi a problémy. Když pochopíte společný psychický vzorec, můžete se osvobodit z rodinných dispozic.

Podívejme se stručně na některé ženské problémy, související výrazně s psychikou – bez nadsázky lze říci, že jsou řečí duše.

Problémy s menstruací

Odrážejí samotnou esenci ženskosti včetně typického ženského lunárního rytmu. Žena, která nemenstruuje vůbec nebo jen zřídka, všeobecně není dost ženská, má problém s ženským pólem. Menstruace je známkou plodnosti, proto podvědomá neochota darova život se může projevit právě zástavou nebo nepravidelností menstruace. Opakem je nadměrné nebo příliš časté krvácení. Žena ztrácí životodárnou tekutinu a energii. Krev je symbolem životní síly.

Stres významně narušuje menstruační cyklus. Podle mých zkušeností většina žen přesně ví, kde je problém, mnohé si jen povzdechnou a řeknou, že manžela (tchyni, děti, práci, rodiče) stejně nepředělají a nic s tím dělat nemůžou. Je to základní nepochopení psychosomatického výkladu symptomů. Nejde o to měnit okolí, ale svůj postoj k němu! A to lze velmi dobře, existuje mnoho použitelných metod.

Neplodnost

Vždy znamená strach, nechtění, neochotu darovat život. Postižené ženy jsou často ochotny absolvovat neuvěřitelné anabáze, jen aby měly dítě. Na vědomé úrovni tomu tak skutečně může být, ale nevědomí říká něco jiného. Proto fungují různé psychologické triky jak otěhotnět. Typické jsou případy, kdy pár požádá o adopci a žena je během krátké doby těhotná. Léčí situace, kdy se žena problémem přestane zabývat a „tlačit na pilu“. Začne totiž v tom okamžiku skutečně žít svůj život a plnit si své cíle. Touha po dítěti často supluje nějakou prázdnotu v životě. Vzpomínám na jednu pacientku, která velmi chtěla mít dítě, jednou potratila, což velmi špatně nesla. Šlo o úzkostnou ženu. Na moji otázku, proč tak moc chtěla dítě, řekla: „Dítě vám do života přinese starosti a není pak čas zabývat se sám sebou.“ To byla asi nejpodivnější odpověď, kterou jsem na tuto otázku kdy slyšela.Většinou si lidé rodičovství malují jako nekonečnou radost a zábavu a starosti je nemile překvapí.

Ženám trpícím neplodností radím, aby se podívaly na svůj životní styl, vyčistily tělo a uvedly ho do nejlepší kondice. Pak je třeba prozkoumat své nevyslovené obavy ohledně těhotenství, porodu a mateřství. Co pro vás znamená mít dítě? Co jste o mateřství slýchala od žen ve svém okolí? Jak spokojená byla vaše matka se svým mateřstvím? Jiný okruh problémů může být nejistota ohledně partnera a nejistota ohledně sebe sama.

Zjistíte-li, že nemůžete otěhotnět a nejde o nějakou anatomickou vadu, pak je rozumné postupovat nejdříve alternativně a metody asistované reprodukce si nechat jako poslední možnost. Důvodů je několik. Především jsou alternativní metodiy přirozené, příjemnější, bez vedlejších účinků a řeší příčinu neplodnosti. Hormonální příprava pro umělé oplodnění a dlouhodobá hormonální léčba neplodnosti dokážou zásadně narušit organismus a mohou vám znemožnit využít alternativní léčbu. Terapeutovi, léčiteli nebo homeopatovi ztěžujete práci. Je velmi obtížné homeopaticky léčit ženu s gynekologickým problémem, která má za sebou roky hormonální terapie.

Cysty, myomy, nádory obecně

Psychosomatickou podstatu nádorového růstu ve svých knihách podrobně popsal Rüdiger Dahlke. Typy nádorů a jejich benignita nebo malignita odrážejí závažnost konfliktu. Cysty jsou zapouzdřené problémy, něco, co bylo uzamčeno a neřešeno. Pokud hodně vyrostou, mohou symbolizovat potlačený duševní růst. Mají tekutý obsah a tekutina je symbolem pro emoce. Cysty mohou znamenat potlačené emoce, je-li s nimi spojeno krvácení, je symbol ještě silnější. Myomy znamenají potlačené emoce kolem centra ženskosti. Nerealizované mateřství (počet skutečných fyzických dětí není důležitý, mnoho žen chce mít více dětí, než mají) nejen ve smyslu donošení skutečného dítěte, ale i duchovních dětí – projektů, plánů, snů. Cysta na vaječníku  může znamenat něco podobného.

Problémy se sliznicí dělohy (endometrióza, rakovina děložního hrdla, polypy) znamenají problémy týkající se tématu domova. Vnitřek dělohy je domovem plodu, symbolizuje domov ženy. Traumatické události v ženině životě, které rozmetají ideální domov, mohou vést až k rakovině. Typickým stresem jsou konflikty s dětmi a syndrom prázdného hnízda. Není náhodou, že se tolik problémů s dělohou objevuje kolem menopauzy. V té době děti odcházejí z domova a ženy pociťují prázdnotu, vztah s manželem už také často není, co býval, ne každá žena nachází realizaci v práci – čím naplnit život? Když není tato otázka položena ani zodpovězena, může se téma projevit na těle.

Problémy s pochvou a zevními rodidly

Tato část ženina těla je doslova branou k jejímu centru. Problémy v této oblasti jednoznačně odkazují k tématu hranic (koho si pustit k tělu) a ke vztahu k sexu (obecně nebo ke konkrétnímu partnerovi). Podle závažnosti symptomů a jejich lokalizace (zevní rodidla, pochva, děložnáí čípek) lze odvodit životní problém. Všechny ženy, které jsem léčila pro tyto nemoci, měly nějaký problém se sexem, ať už se současným partnerem nebo všeobecně. Vyřešení tohoto problému na duševní úrovni vedlo k vyléčení tělesných potíží. Máte-li sexuální vztah a pořád do něj zasahují kvasinky, opary apod., položte si upřímnou otázku: Chci s tímto mužem skutečně spát? Koho si chci pustit dovnitř? Není to náhoda, když vám různé potíže brání v sexu. Není náhodou, že rakovinu děložního čípku mají více promiskuitní ženy. Takové ženy obvykle souhlasí se sexem s partnery, s nimiž by při zdravém sebevědomí nikdy nic neměly. Může se to týkat i monogamní ženy, která prodala svou integritu za peníze nebo bezpečí.

Prsy

Prsy jsou zdrojem výživy pro dítě, symbolem mateřské lásky. Problémy s prsy reprezentují témata výživy a péče. Postihují ženy příliš pečující, příliš dávající nebo naopak ženy, které nemohou dávat. Vzpomínám na výrok lékaře, který dlouhá léta pracoal v mamologické poradně: „Všechno to byly hodné mámy od rodin, nekouřily, nepily, staraly se, pečovaly. Neviděl jsem tam jedinou asociální ženu.“ Paradox? Jen zdánlivě. Právě toto chování – pečovat o všechny, jen ne o sebe, dávat výživu všem okolo, jen ne sobě – to je ta pravá prekanceróza.

Je jedno, jsou-li v prsech cysty, uzly nebo rovnou rakovina. Vše ukazuje na stejný problém, rozdíl je jen v míře závažnosti vnitřního konfliktu.

Problémy s kojením jsou téměř vždy psychického původu. Laktace je biologický proces, spouští se automaticky u každé savčí samice. Narušení fyziologického průběhu porodu může narušit nástup laktace, ale neplatí to vždy. Hodně závisí na přístupu dětských sester v porodnici, proto si vyberte tzv. baby friendly hospital, nemocnici přátelskou k dětem. Tam si dají práci s tím, aby vás naučili kojit, dětem nedávají dudlíky ani umělou výživu

Laktaci může narušit také nejistota matky ohledně schopnosti kojit, necitlivý přístup okolí, únava, stres a nesmyslné rady starších žen. Kojení si užívejte, v případě potíží kontaktujte laktační poradkyni. Kdyby její rady nestačily, běžte k homeopatovi nebo jinému alternativnímu terapeutovi.

***

V dnešní době je těžké být ženou. V převážně mužském lineárním světě není respektován cyklický rytmus života ženy, a to vše se odráží v nemocech ženských orgánů. Ženská duše volá a dožaduje se pozornosti. Nikdy se nevzdá a ignorování jejího hlasu je jen krátkozraké dočasné řešení. Uříznutí části těla, kde se duše projevuje, nebo potlačení jejich projevů, např. hormony, antibiotiky a jinými léky, to vše se ženě vrátí jako bumerang. Nevyřešila nic, prostě jen vypnula kontrolní světýlka. Duše si najde jinou cestu, jiné místo, kde se přihlásí o slovo.

Respektujte fakt, že jste ženy a máte své výsostné ženské potřeby a nadání. Vybraly jste si své pohlaví, jste ženami, protože to potřebujete pro účel svého života. Naslouchejte svému tělu a ono se vám odmění zdravím.
MUDr. Ludmila Eleková, praktická lékařka, zabývající se alternativní medicínou a výživou

Článek vyšel v březnu 2013 v časopisu o alternativních cestách ke zdraví Meduňka